Jak mluvit o smrti

Smrt je přirozenou součástí života, přesto je pro nás často velmi těžké o ní mluvit. Obzvláště pokud se týká někoho blízkého. Nevíme, co říct, bojíme se, že druhého zraníme, nebo že řekneme něco nevhodného. Často pak raději mlčíme nebo se truchlícímu vyhýbáme. To ale může v druhém vyvolat pocit osamocení.

Buďte upřímní a otevření

Nejdůležitější je upřímnost. Nemusíte mít připravené žádné moudré rady. Často stačí jen být nablízku a naslouchat. Věty jako "Je mi to moc líto" nebo "Nevím, co říct, ale jsem tu pro tebe" jsou mnohem lepší než mlčení.

Naslouchejte

Truchlící člověk často potřebuje o zesnulém mluvit. Vzpomínat na společné zážitky, nebo jen ventilovat svou bolest. Nechte ho mluvit, neskákejte mu do řeči a nesnažte se jeho pocity zlehčovat větami typu "To bude dobré" nebo "Čas vše zahojí". I když je to pravda, v danou chvíli to nepomáhá.

Nebojte se ticha

Někdy nejsou slova potřeba. Tiché sezení vedle druhého, objetí nebo stisk ruky mohou vyjádřit více než tisíc slov. Nebojte se ticha, není trapné. Je to prostor pro sdílení emocí bez zbytečných slov.

Nabídněte konkrétní pomoc

Místo obecného "Kdybys něco potřeboval, ozvi se", nabídněte konkrétní pomoc. "Přinesu ti zítra oběd", "Půjdu s tebou vyvenčit psa" nebo "Můžu tě doprovodit na úřad". Pro truchlícího je často těžké si o pomoc říct, konkrétní nabídka je pro něj snazší přijmout.